UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdálo se, že už je po všem, ale TRAIL OF TEARS přeci jenom vydali nové album. Za jiných okolností by na tom nebylo nic divného, tahle norská kapela nás zásobovala hudbou celkem pravidelně, nicméně nechybělo málo a vydala se do věčných lovišť za svými soukmenovci z gothic metalového žánru. Na konci roku 2006 opustili kapelu její dlouholetí a zakládající členové, jmenovitě Runar Hansen, Kjell Rune Hagen, Jonathan Perez a před pár lety naverbovaný zpěvák Kjetil Nordhus. Zpěvák a hlavní postava kapely Ronny Thorsen tehdy pronesl, že se nedá nic dělat, kapela, ač skoro bez členů, bude pokračovat dál. Zdálo se to jako bláhový nápad, ostatně Thorsen se dříve na skládání hudby podílel jen z části, navíc se musely zrušit všechny koncerty plánované na rok 2007 na podporu alba „Existentia“, ale on to nevzdal. Poměrně záhy se do kapely vrátila původní zpěvačka Cathrine Paulsen, zbývalo nabrat pár nových členů a v létě téhož roku se vydat na severoamerické turné. O rok později se pustili do nahrávání nového alba, jak jinak než společně s producentem Terjem Refsnesem v marseillském Soundsuite Studio.
Přejděme k albu samotnému. „Bloodstained Endurance“ by se dala charakterizovat ve dvou bodech. Za prvé, hudební styl se nijak nezměnil a rukopis, ač jej píší už jiné ruce, se stále drží dobré tradice. Za druhé, TRAIL OF TEARS jsou očividně ve skvělé formě. Možná je to překvapivé, ale takhle našláplé, energické album jsem od nich neslyšel od „A New Dimension Of Might“. I následná dvě alba si držela dobrý standard, ale únava materiálu byla patrná. Pro „Bloodstained Endurance“ Ronny Thorsen objednal ty samé součástky, ze kterých svůj spolek v půlce devadesátých let stavěl, trochu je proházel a světe div se, stále to funguje. Postup je přitom stále týž, hutná hudba, drsný mužský zpěv, respektive chrapot, k tomu ženský vokál, zpěvné refrény a nějaké ty studiové úpravy. Návrat Cathrine Paulsen byl ku prospěchu. Její hlas se přeci jenom vymyká ze schématu „kráska a zvíře“, hlas má nízko posazený a projev pomalu až agresivní, přesto emotivní a technicky zdatný. Co se nových hudebníků týče, těžko soudit, TRAIL OF TEARS nikdy nehráli na virtuozitu, ale šlo jim o fungování celku a v tomto duchu i pokračují. Kapela se sice už léta poměrně dost opakuje, ale nelze popřít, že pro aktuální album se urodilo pár velmi povedených nápadů. Netřeba zdůrazňovat, že „Bloodstained Endurance“ prostupuje velmi tíživá, ponurá atmosféra, která byla pro tuto kapelu vždy charakteristická.
TRAIL OF TEARS, respektive Ronny Thorsen, to nevzdali. Nová sestava se do nahrávání aktuálního alba vrhla s energií, jejíž stopy jsou na albu patrné. Máme tu dílko, které se hrdě hlásí k odkazu starších alb, ale předchozí dva počiny nechává s přehledem za sebou. Dobrá tedy, pane Thorsene, pomyslnou hůl ještě lámat nebudeme.
7 / 10
Ronny Thorsen
- zpěv
Cathrine Paulsen
- zpěv
Bjørn Erik Næss
- kytara
Pål Olsen
- kytara
Endre Moe
- basa
Cato Jensen
- bicí
1. The Feverish Alliance
2. Once Kissed By The Serpent (Twice Bitten By Truth)
3. Bloodstained Endurance
4. Triumphant Gleam
5. In The Valley Of Ashes
6. A Storm At Will
7. Take Aim.Reclaim.Prevail
8. The Desperation Corridors
9. Farewell To Sanity
10. Dead End Gaze
11. Faith Comes Knocking
12. Onward March the Merciless (Bonus Track)
Bloodstained Endurance (2009)
Existentia (2007)
Free Fall Into Fear (2005)
A New Dimension Of Might (2002)
Profoundemonium (2000)
Disclosure In Red (1998)
When Silence Cries (demo) (1997)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 46:11
Produkce: Terje Refsnes
Studio: Soundsuite Studio
-bez slovního hodnocení-
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.